Velmistr - Košile



Povedz ty mně vosku, voščíčku, spravedlivú svjatú pravdu, pravdičku...

Žítkovské čarování

Scházela z kopce dolů, hlavu plnou otázek. Co teď, přemýšlela. Domů se jí to už nevyplatilo, ale Tomáš měl v práci končit nejdřív za hodinu, takže bylo ještě příliš brzo, než aby jela k fabrice. Dneska si určitě pospíší, o to strach neměla. Atmosféra v Abaku bude vzhledem k situaci silně napjatá. Co si počít s plonkovou hodinou? Šmejdit po krámech se jí dneska určitě nechtělo. Zajít k Heleně? Přepadnout ji bez předchozí domluvy je hloupé, usoudila po minutě. Ve všední den se k ní nemůže vnutit a zdržovat od práce. Do bistra na kafe? Tam taky ne, ocitla by se příliš blízko nebezpečné zóny. Nakonec ji ta myšlenka přece jenom nasměrovala. Koupí si něco ke čtení a zapadne do kavárny. více

Velmistr - Áron



Za sedum let zas přijedu,
zlatý prsten ti dovezu.

Navrátilec, František Sušil, Moravské národní písně

Následujícího dopoledne seděla Julie v kavárně Moravia a sledovala cvrkot. Tenhle dekadentní podnik by si sama těžko vybrala, ale Áron sem bůhvíproč chodíval rád. Jedna skupina zdejších návštěvníků budila dojem, že je snad stižena nějakou formou mentální retardace, besídka zvláštní školy, zřejmě na svém výjezdním zasedání. Pak tady byl nezbytný spolek důchodkyň, podobných si vzájemně jako vejce vejci. Asi je někde klonují, povzdychla si. Je jich stále víc, šedých a béžových, už zaživa vybledlých jako duchové z čínských strašidelných povídek. Musí si zapsat do svého deníku, že tyhle barvy nikdy nesmí nosit, až překročí určitý věk. více